pisovatele Karla Klostermanna zavál osud na čas do Štěkně. Nebyl zdejším rodákem. Narodil se 13. 2. 1848 v hornorakouském Haag am Hausruck.V r.1860 však jeho otec přijal místo panského lékaře u maršála Windischgraetze a rodina se přestěhovala do Štěkně. I když v době štěkeňského pobytu navštěvoval školu v Klatovech, později v Písku, se Štěkní se Klostermann velmi dobře sžil. Prožíval krásné prázdniny v zámeckém prostředí s nádherným parkem. Otava a okolní tůně uspokojovaly jeho vášeň pro rybaření (v mládí i v penzijním věku). V r. 1862 maršál Windischgraetz zemřel a Klostermannovi se odstěhovali ze Štěkně do Kašperských Hor. Karel Klostermann se později stal významným spisovatelem. Jeho působivá díla se vztahovala především k Šumavě, k lidem, kteří zde žili v těžkých podmínkách a drsné přírodě, ale i Štěkni věnoval v Pošumavských rapsodiích jednu povídku, nazvanou "Dvě gardy", a v románu Ecce homo si vzal za vzor pro hlavní postavu románu zdejšího kněze Vendelína Zbonka. Roku 1908 odešel do výslužby a téměř každé léto pobýval ve Štěkni. Vracel se do míst, kde prožíval část zřejmě šťastného dětství. Zpočátku bydlíval u Velánů, v domě čp. 75, a od Velikonoc 1922 bydlel na zámku, kde také 16. července 1923 zemřel. Je pochován na hřbitově v Plzni, vedle strakonického rodáka Národního umělce Josefa Skupy, který rovněž ve svém dětství žil ve Štěkni. Svět se od Klostermannovy doby hodně změnil, stejně jako jeho až démonická Šumava, přesto její spisovatel i tento kraj jsou nezapomenutelnými. Na "pana radu", jak mu všeobecně říkali, vzpomínají i Štěkeňští. Stal se jejich čestným občanem.

d domu čp. 75 (býv. pekařství Velánů) se vydáme Klostermannovou ulicí na náměstí a z něho vlevo k zámku.
Zámek patří řádu IBMV(Institut Blahoslavené Panny Marie).Proto vnitří prohlídka není možná. Ale okolní park a kostel je volně přístupný. Po prohlídce sejdeme zpět k silnici a po schodišti (se 75 schody je nejdelším v celém okrese) mezi farou a sokolovnou k cestě kolem lihovaru a doprava k bývalému mlýnu "U Kubíků".
Odtud pokračujeme proti proudu říčky Barbory(náhonu tohoto mlýnu) k jezu. Cestu z jedné strany tvoří říčka a z druhé strany skály. Zde mineme občerstvení "Pod skálou". Po 200 metrech dojdeme k jezu. "Kouzelné místo, kde se hučící voda obrací pod jezem a tříšť kapek rozlétá do okolí, láká k posezení" jak by napsali kdysi básníci. Poblíž se nachází kemp s občerstvením (v provozu v době letní sezóny).
Dál budeme stoupat směrem k studánce "Dobrá Voda". Na příčné lesní cestě (pod silnicí) odbočíme doleva. Nad chatami a Otavou po pěšině, která po krátkém úseku přechází v pohodlnou cestu, přijdeme k silnici ze Štěkně do Přešťovic. Po ní půjdeme asi 350 m k odbočce ze silnice (před autobus. zastávkou) doprava na lesní cestu. Stoupá šikmo vzhůru při okraji lesa a po cca 500 m se stáčí doprava a směřuje k bývalé hájovně "Petrlice".
Od stavení půjdeme doprava po zpevněné cestě, která nás přivede k příjemné lesní silničce. Na ní zahneme doleva. Po přibližně 1,2 km ve vrstevnici vršku Brdo přijdeme na křižovatku lesních cest. Dáme se rovně do Slatiny. Od kapličky po silnici vpravo (směr Vítkov, Štěkeň) za vsí se dostaneme na rozcestí, kde odbočíme doprava. Čeká nás pohodlná cesta (pro cyklisty ideální vozovka) lesem (asi 0,6 km).
Dále se objeví otevřená krajina kolem Šibeničního vrchu s nádhernými pohledy. Po táhlejším - 1,5 km -, místy prudším, klesání se kolem školy, významné stavby v obci z 50. let minulého století, vrátíme na náměstí ve Štěkni.