ÚVOD - hlavní stránka     

  Karel Klostermann  - popis díla

„To, co vám zde předkládám, jsem sám zažil, všechny osoby jsem znal, nikoho jsem si nevymyslel. Nevymýšlím si vůbec nic, jen pozoruji lidi a píši o nich zase tak, jací jsou, se svými klady i zápory.“

Zvážíme-li celkové dílo a celý život Karela Klostermann, zjistíme, že je díky své důvěrné znalosti obou rodů, které obývají překrásnou českou zemi, považován za skutečného apoštola vyrovnání mezi Čechy a Němci. Karel Klostermann je nejvyhlášenější tlumočník, který zprostředkovává mír mezi oběma národnostmi, a zaujímá špičkové místo mezi těmi spisovateli, kteří mají snahu o sblížení dvou národů navzájem. V nejpravdivějším smyslu slova je Karel Klostermann příkladem jako člověk i jako básník.                       

  Adolf Heyduk, Písek 19.12.1913  (přeloženo z předmluvy k „Básník Šumavy“ od Václava Dreslera, Moravská akciová tiskárna, Brno 1913)

 Češi považují Karel Klostermann ještě i dnes za spisovatele „Šumavy“, naproti tomu němečtí lidé jej musí teprve znovu poznat. Pochází od pravých šumavských rodičů – otec, syn svobodných sedláků (hist. – osvobozených od daní) z Hrádků; matka, vnučka posledního skláře Ábela z Hůrky. Jako nejstarší z 10 dětí rodiny Dr. med. Josefa Klostermanna, která žila od roku 1862 v Kašperských horách, studoval nejdřív medicínu, musel však studium přerušit a nakonec se stal učitelem francouzského a německého jazyka na německé reálce v Plzni. Jako žák, studoval a i jako učitel, trávil téměř všechny prázdniny u svých příbuzných v Srní a jeho okolí. Z této části Šumavy čerpal většinu motivů a témat pro své povídky a romány. Z literárně-historického hlediska řadíme Karla Klostermanna k realistům/naturalistům.

Jeho prvotina, „Črty ze Šumavy“, psané německy, mu nepřinesly očekávaný úspěch, neboť čtenáři ho stále ještě srovnávali s Adalbertem Stifterem. Až když mu 1 český nakladatel poradil, aby psal česky (Karel Klostermann ovládal 12!!! jazyků), stal se znenadání oblíbeným a slavným. Jeho čeština byla tak dobrá, že veřejnost dlouho nechtěla uvěřit, že autor byl Němec. Za 5 z jeho 14 románů obdržel cenu České akademie! Jeho dílo je tak úzce spjato se Šumavou, že Češi začali jím popisovanou krajinu označovat „Klostermannova Šumava“.

Kvůli své toleranci (oproti českým spoluobyvatelům Čech) a jeho konsekventnímu vystupování za mírové soužití obou národnostních skupin byl často napadán rozhodnutými kruhy přísných německých nacionalistů. Jeho německy psaná sbírka povídek o 150 titulech, kterou zveřejňoval bohužel pouze v novinách (pod pseudonymem Faustin), nikdy však v knižní formě, upadla i přes svou obrovskou literární úroveň v zapomnění. Dnes, když už praktický neexistuje německý osídlená Šumava, musí být jeho dílo zařazeno jako folklorní dílo současných dějin z prvního stupně.

Předmluva k románu „ Kam spějí děti “  autor píše: „ Líčím centrální Šumavu, 

její přírodu i tuhý boj, jež člověku jest postupovat, jejž osud do oněch končin postavil. 

Ten člověk tam je plemenem Němec, toho nezměním ani já, ani kdo jiný. A já (…) miluji toho člověka,

 ten lid, z něhož jsem vyšel, a líčím Ti ho, můj drahý český čtenáři, jako tvého bratra …“.

Stalo se   /  it happened: